Papoušek
senegalský
Papouška senegalského není třeba nijak
zvlášť představovat. V ČR je mnoho chovatelů, kteří tento druh měli nebo mají ve
vlastních chovech. Další skupinou chovatelů, kteří mají většinový podíl v počtech
kusů, jsou ti, kteří mají jednoho papouška
doma v kleci jako krotkého kamaráda.
Zajímavostí je, že se nejedná o nijak nedostupný druh, ale když si vzpomenu, kolik tisíců odchytových kusů (na to by uměli
odpovědět pouze dovozci) bylo dovezeno
v minulosti pouze do naší republiky, tak je
poměr vůči odchovům velmi nízký.
Tento článek jsem se rozhodl napsat
z důvodu, že možná pomůže těm chovatelům, kteří tento druh vlastní a nedaří
se jim odchovy, nebo si ho plánují pořídit
a přemýšlí nad tím, zda budou mít vhodné
prostory, které jsou potřebné pro chov tohoto druhu. Určitě budou chovatelé, kteří
budou mít jiné zkušenosti. Ale tento článek je moje vlastní zkušenost a někdy docela trnitá cesta k pravidelným odchovům.
Zároveň se jedná i o vlastní uvědomění, že
chovatelství není jen co nejvíce odchovávat, ale zároveň i dbát na životní potřeby
našich svěřenců, kteří jsou odkázání v zajetí jen a jen nás.
U tohoto druhu papouška existují tři
formy, o kterých se nebudu rozepisovat, jelikož toto bylo uvedeno několikrát
v jiných odborných článcích. Já osobně
vlastním druh papouška senegalského
oranžovobřichého (Poicephalus senegalus
mezotypus ) a to u všech párů, které v současnosti mám a je jich celkem pět. Z toho
hnízdících jsou dlouhodobě tři. Začnu ale
postupně o dvou párech, které mám nejdéle. Doplním to pouze tím, že se jedná
o velmi inteligentní druh, který má jasně
geneticky nastaveny pravidla v chování,
jak u dokrmených jedinců, tak u papoušků určených do chovů. Chování se mění
v průběhu dospívání až do dospělosti.
S tím se pravděpodobně setkali všichni,
kdo si senegalce pořídili. Jak se zachovat, jak na konkrétní situace reagovat, tak
o tom se můžete dočíst ve vydaných odborných publikacích o chování papoušků.
První pár senegalců jsem pořídil cca
před 11 lety (jednalo se o odchytové jedince, bez určení věku a přesně ve stavu, kdy
celé hejno viselo v jednom rohu voliéry
v totálním stresu u dovozce). Připravil
jsem mu vnitřní voliéru i s venkovním
dvoumetrovým výletem. Umístil jsem jim budku, začal jsem je co nejlépe krmit (vše
vyčtené z dostupné literatury). Jak už to
tak bývá u „odchyťáků“, tak i já jsem své
senegalce moc neviděl, jelikož když jsem
přišel blíže, tak v ten moment se odlétli schovat. V těchto podmínkách jsem je
měl přes 4 roky a stále nic. Už jsem se rozhodl, že je prodám a pořídím si jiný druh
papouška. Nicméně v té době za mnou
přijel jeden z kamarádů chovatelů a když
viděl, o co se snažím, řekl mi: „Nikdy neodchováš, vždyť každý, kdo žaky má, je
odchovává pouze v tmavé kleci, nejlépe
bednového typu (podobně se to tak provádí i u žaků ).“ Když odjel, tak jsem nad
tím přemýšlel a rozhodl jsem se, že lehce
předělám své chovatelské zařízení a udělal jsem tři vnitřní klece 1 × 1,5 × 1 m
(hloubka, délka, výška), a to tak, že jsem
jednoduše původní záletové prostory pro
amazoňany a žaky s výškou 2 m přepažil
napůl. Žakům ani amazoňanům vnitřní
prostor s výškou něco málo nad 1 m nevadí a pravidelně odchovávají. Ale vrátím se
k senegalcům. Voliéry jsem předělával přes
léto a hned po tom jsem pořídil ještě další pár kroužkovaných tří a čtyřletých kusů
a pokusil se je spárovat. U senegalců (pokud si sednou a sympatizují) se to pozná
okamžitě, jelikož na sebe vzájemně tzv. cvakají zobáky. Je třeba i zmínit, že po přemístění se odchytový pár perfektně zklidnil.
V těchto klecích je pološero, vstupní
dveře do ubikace jsou sice prosklené a je
tam umístěna zářivka, ale i mně samotnému se to vůbec nepozdávalo. Začal jsem
pestřeji krmit, ale o tom se ještě zmíním,
do budek jsem vložil ztrouchnivělé dřevo a čekal. V těchto ubikacích je teplota udržována standardně 10–13 °C přes
zimní období, vlhkost je poměrně vysoká (v zimě se mi na výletových oknech
sráží voda) a je pravda, že první pár snesl první vajíčko v listopadu a druhý sedl
cca tři týdny po něm. Oba páry odchovaly mladé k plné samostatnosti v celkovém počtu 7 kusů. Odchytový pár začal
s druhým hnízděním a pak ještě jednou.
Pár odchovaný u nás podruhé již nesedl.
Takto se to u mě opakovalo s železnou pravidelností až do roku 2014, to
znamená, že tito papoušci strávili cca
5 let v pološerých ubikacích, ale stále bezproblémově hnízdili, a to odchytový pár
2–3× do roka a odchovaný vždy pouze
1× do roka. V roce 2014 pak začaly první
problémy s odchovem, a to kombinovaně. u obou párů (okusování rostoucích pírek
u mladých v budce, ukousnutí drápků,
poškození zobáčků od kousnutí). Řekl
jsem si: „OK, asi jsou již staří a budu tedy
dokrmovat, což jsem dělal i v minulosti,
když například byli mladí ještě v budce
a samice znovu snesla.“ Zmíním i zkušenost s tím, že v hnízdě jedno mladé zaostávalo a opravdu pomalu rostlo, tělo se
vyvíjelo nezvykle pomalu, s tím se setkává
více chovatelů tohoto druhu, zkoušel jsem
různé doplňky, ale nic nezabíralo, až po podání Promotoru se mládě během 14 dnů
uvedlo do naprostého normálu. Tuto radu
již odzkoušelo více mých kamarádů chovatelů a vždy s kladným výsledkem.
V roce 2015 to došlo tak daleko, že
jsem odchoval pouze u páru s pevnými
kroužky (opět to byl nucený ruční odchov
z důvodu poškozování mladých). U odchytového páru to bylo ještě horší, samice
začala snůšky po všech těch letech vždy,
a to celkem 3× do roka, likvidovat tak, že
vajíčka totálně zmizela. Běžně se stává že někteří chovatelé to automaticky řeší
prodejem v uvozovkách ,,chovných kusů“,
a ti, co je koupí, řeší ten samý problém.
Nedávno jsem se setkal s prodejem cca 30
párů chovných papoušků senegalských,
důvodem bylo, že chovatel po několikaletém pravidelném odchovu končí s chovem
tohoto druhu, anebo za tím bylo něco jiného?
V letošním roce (2016) jsem budky odstranil, papoušky přemístil do venkovních
klecí, aby měli dostatek sluníčka a nechal
je být. V půlce září jsem je vrátil do původních ubikací a musím konstatovat, že
když píši tento článek, což je zhruba druhá
polovina října 2016, tak již zase kroužkuji
nádherná mláďata od obou párů. Budky
používám buď kmenové (je jedno, jaká je
velikost, na fotce je vidět budka, která byla
původně určena žakům), nebo vyrobené
z tvrdého dřeva s přepážkou, a to o rozměrech 46 × 27 × 27 cm (výška, hloubka,
šířka). Senegalci nejsou na typ budek vybíraví. Hlavní ukazatel je pro mě nejstarší
odchytový pár, který se vrátil do normálu.
Tím chci říct, že tak jako já chov
praktikuje mnoho chovatelů ,,Afriky“ a já
jsem si až po všech těch letech uvědomil,
že i když papoušci odchovávají (a říkáme
si, že jim nic nemůže chybět), tak prostě
změnu a hlavně sluníčko nutně potřebují
a bez něj to dlouhodobě nejde. Příští rok
je dám na 100 % „letnit“, radši jim jedno
hnízdění odpustím a tím se jim pokusím
zkvalitnit život.
Krmím celý rok směsí pro velké papoušky, vlašskými ořechy, buráky, ovocem,
zeleninou (co je zrovna k mání – nejvíce jablka, mrkev, hroznové víno…). Před
hnízdní sezonou dostávají klíčenou směs
a komerční vlhčenou vaječnou směs. Pouze
pro zajímavost uvedu, že než začnou hnízdit, tak vyhledávají velmi drobnou směs
pro neofémy, kterou všechny páry velmi
intenzívně krmí mláďata. V létě dostávají
mlíčáky a k okusu větve z vrby. O krmení
papoušků senegalských existuje mnoho detailních článků a já můžu pouze doplnit, že
na krmení nejsou vůbec nároční.
Jak jsem psal na začátku, odchytový pár
neměl určený věk, ale ptáci byli určitě dospělí (podle vybarvení oka) a u mne strávili 11 let, tak si představu o tom, kolik jimmůže být, uděláte určitě sami. Otázkou je,
jak dlouho ještě vydrží při zlepšení péče
(letnění) hnízdit, na to jsem sám zvědav.
V každém případě v mém chovu zůstanou
i na papouščí důchod, protože mě mnoho
naučili a hlavně zase osvěžili to, co každý
chovatel má na paměti, když začíná s chovem a pak to postupně začíná mizet – to je
POKORA.
V jednom článku není možné popsat
celou problematiku, a to např., že k hnízdění se pár vyprovokuje vložením ztrouchnivělých kusů dřeva do budky, jak poznat
harmonizovaný pár, jak pár rozhnízdit,
jak poznat, že u páru není něco v pořádku
a ohrožuje to odchov, samostatnou kapitolou je odstav a socializace tohoto druhu
atd. Proto v případě, že i vy máte problémy
s odchovem a chovem papoušků senegalských, tak se s každým velmi rád podělím
o mé vlastní zkušenosti podrobně.