Papoušek konžský patří do rodu Poicephalus – mezi africké papoušky
dlouhokřídlé. Je zařazen do přílohy B CITES, jeho registrace tedy není
povinná. V přírodě se vyskytuje ve třech poddruzích, které se v místech
překrývání výskytu mezi sebou kříží. Obě pohlaví se od sebe liší jen
nepatrně nebo vůbec, k určení pohlaví je tedy nutná analýza DNA.
Dospívají zhruba ve věku čtyř let, kdy se i plně vybarví.J
ako potrava jim slouží převážně semena, ovoce, květy, hmyz a jeho larvy.
V zajetí podáváme směs zrnin pro střední papoušky (slunečnice, kardi, semenec,
proso, pšenice aj.) doplněnou čerstvým
ovocem a zeleninou. Dobře přijímají naklíčené luštěniny. Z důvodu velké potřeby
okusu nezapomínáme na stálou dodávku
čerstvých větví a případně nahrazování poničených bidel.
Papoušek konžský patří v chovu mezi
středně náročné druhy. Rodičovské páry
(pocházející mnohdy ještě z odchytu), sestavené bez možnosti přirozeného výběru,
někdy mláďata špatně krmí, ve výjimečných případech je poškozují oštipováním
rašících per nebo mláďata dokonce usmrtí. V tom případě nezbývá než přistoupit
k umělému odchovu. Čím déle zůstane mládě v hnízdu, tím lépe – je ale potřeba sledovat nakrmení a stav mláděte. Pokud dojde
k hlubšímu poškození pérových folikul, je
trvalého charakteru a papoušek nikdy nedosáhne kvalitního opeření. Pokud rodiče
(jeden nebo oba) vyklovávají mláděti peří
v letkách nebo ocasu, znemožní mu tím plnohodnotný let. V takovýchto případech je
lidský zásah nezbytný.
Papoušek konžský je velmi inteligentní,
klidný a zvídavý, mládě si v naprosté většině případů na dokrmování rychle zvykne.
Zvědavost předčí strach a kontakt s chovatelem není pro mládě stresující. Díky podávání plnohodnotné dokrmovací směsi
se podaří obnovit růst pírek a po prvním
přepeření je jejich opeření již naprosto
v pořádku.
Takto dokrmení jedinci většinou berou
člověka jako svého rodiče. Někteří chovatelé nechtějí z nejrůznějších důvodů dokrmené ptáky zařazovat do chovu. Ti tedy zůstávají jako příjemní domácí mazlíčci.
Oproti jiným druhům má papoušek
konžský coby mazlíček dvě výhody. Jeho
zvukový projev není příliš hlučný – pouze
když vítá člověka nebo chce na sebe upoutat pozornost, hlasitěji hvízdne, ale to není
nijak nepříjemné. Druhé pozitivum spočívá v tom, že se neixuje pouze na jednoho
člověka, jako mnohé jiné druhy papoušků.
Lze ho snadno naučit na pozornost všech
členů rodiny i našich návštěv bez toho, že
by následovaly projevy ptačí žárlivosti nebo
útok silného zobáku.
Také se naučí poměrně dobře imitovat
lidský hlas a nejrůznější zapískání. Nemůžete si ale myslet, že bude papouškovat to,
co vy si budete přát: sám si vybere, které
zvuky uzná za vhodné zařadit do svého repertoáru.Jedna vlastnost papouška je však překvapivě lidská: smysl pro humor. Náš konžáček Ík si oblíbil ovladače všeho druhu,
které se díky jeho pozornosti a pokusům
o rozebrání stávaly jeden po druhém nepoužitelnými. Tato vášeň byla u Íka silnější,
než poslušnost. Nestačilo ovladač posunout po stole z papouščího dosahu, pohrozit prstem se slovem „Nesmíš!“ a nabídnout
kousek oříšku nebo piškotu jako kompenzaci. Na opakovaný pokus odstrčit papouška rukou reagoval sice ne silným, ale přesto
výrazným kousnutím. Následovala logická
reakce – překvapený výkřik „JAU!!!“ To Íka
zaujalo. Od té doby zkoušel rafnutí zobákem několikrát zopakovat. Vždy následoval výkřik doplněný nadávkou a posléze
i jemným pohlavkem. Ík se uraženě uklidil
na svou klec. Ale touha po ovladači byla silnější. Opatrně slétl na stůl, rychle přiběhl
k ovladači – a ral po blížící se ruce. Vzápětí
sám vykřikl: „Jauuu, sakrrra!“ a frnkl před
pohlavkem mimo dosah na garnýž. Od té
doby byly všechny ovladače vzorně uklizené v šuplíku a další konlikt s papouščím
zobákem již nenastal. Zato při jiné chvilce
nepozornosti skončila klávesnice notebooku s tlačítky vylouskanými a poházenými po stole jako skořápky oříšků…
Papoušek konžský je opravdu inteligentní a potřebuje mnohem více času
a pozornosti, než ochočená korela nebo
mníšek. Pokud je delší dobu a opakovaně
sám, mohou se u něj začít rozvíjet negativní projevy, jako klování, agrese a ničení zařízení. Tomu však lze velmi dobře
předejít. Protože každý takovýto projev
má svou příčinu, stačí ji určit a následně
odstranit. Vhodné je například pořídit
papouškovi kamaráda stejného druhu –
pokud se nechceme věnovat chovu, je lepší mít dva jedince stejného pohlaví. Tím
předejdeme výrazným změnám chování
v období toku.
Pokud se při držení papouška coby
mazlíčka (i jiného druhu, než jen konžského) přece jen setkáme s nepříjemnou
změnou jeho chování, se kterou si nevíme
rady, nastudujeme si něco o ptačí etologii
v literatuře. To by však mělo předcházet
vlastnímu pořízení papouška coby mazlíčka. Díky znalosti ptačí duše se totiž můžeme vyvarovat mnoha chyb, kterých se
při jeho výchově můžeme dopustit…
autor:Radka Hrevušová
