Aratingové hnědohrdlí panamští se vyznačují zejména oranžovožlutým zbarvením pod okem a za ním. Ve srovnání
s ostatními poddruhy aratingů hnědohrdlých je ocularis v celkovém zbarvení nepatrně tmavší. Mladí ptáci nemají žluté zbarvení
kolem očí a barva peří na prsou a krku je zelenější než u dospělých jedinců.
Endemickou oblastí poddruhu ocularis je pacifická (západní) část Panamy,
především provincie Chiriqui. Jaco Lacs
měl to štěstí pozorovat poddruh ve volné
přírodě. Podmínky chovu se snažil co nejvíce přizpůsobit potřebám těchto aratijgů
a sděluje své poznatky: „Poddruh ocularis obývá zejména suché oblasti se suchým
křovinatým porostem. V jejich biotopu jsou
kaktusy a akácie. Není výjimečné, že papoušci zalétnou i do obydlených oblastí na zahrady, do parků, ale i na obdělávaná pole, kde
příležitostně působí škody na úrodě. Poddruh
ocularis se nejčastěji pohybuje v hejnkách
o deseti párech a často i v přítomnosti jiných
druhů aratingů nebo endemických druhů
amazoňanů. Chovatelé aratingů vědí, že zástupci druhu pertinax mají typický hlasový
projev. Tím aratinové doprovázejí zejména
svůj let. Při odpočinku na stromech pak tiše
švitoří.“
Protože druh pochází ze suché oblasti,
Jaco Lacs umístil voliéry do slunné části
své Del Istmo Zoo. Papoušci tak mohou na
přímé slunce, ale mají možnost úkrytu ve
stínu. V září bylo v Panamě slunečno, což pro fotografy není úplně ideální.
Na peří ptáků se pak totiž tvoří
stíny pletiva. A to, že aratingové
vyhledávají prudké slunce mohu
potvrdit, protože na moment,
kdy na chvíli zalétnou do stínu
a já budu moct fotit, jsem čekala
hodně dlouho. Přímému sluníčku se papoušci doslova vystavovali a trávili pod jeho paprsky
celé hodiny. Voliéra závěsného
typu je opatřena bidly a pravidelně jsou doplňovány čerstvé
větve k okusu.
Dle Jaca nejde o agresivní
druh a s odchovy nejsou žádné
problémy. Při několikadenním
pozorování na mě aratingové
působili velmi aktivně, ale nesplašeně.
„Jde o klidný druh malého aratingy. Není tak bázlivý,
jako například aratinga aztécký
(Eupsittula nana). V porovnání
s ním je poddruh ocularis absolutně pohodový a vyrovnaný.
V chovu jsem doposud nezaznamenal agresivního jedince.
V průběhu let a nabývání zkušeností se také ukázalo, že jsou tito
aratingové perfektními mazlíčky.
Pokud jsou ručně dokrmení, mohou být stejně přítulní, jako například tirikové tovi (Brotogeris
jugularis),“ doplňuje Jaco.
Aratingové v Del Istmo Conservation Center hnízdí v dřevěných budkách, jeden metr
dlouhých horizontálních budkách. Pro úspěšnost
odchovu je důležité, aby bylo hnízdo pro aratingy
uvnitř co nejtmavší. Vraťme se ale na začátek. Jaco
totiž v přírodě vypozoroval, že tento poddruh hnízdí v termitištích. Ptáci se v průběhu chovné sezóny
neživí celými termity, ale požírají jejich bílá vejce.
Zobákem do termitiště utvoří otvor a vybírají je.
Pro hnízdění si v termitišti vyhloubí zhruba čtyřicet
centimetrů dlouhý tunel o průměru asi osmi centimetrů, který vede do hnízdní dutiny. Když Jaco
s chovem začínal, umožnil poddruhu ocularis hnízdit v přírodním termitišti, které umístil do zadní
části voliéry a aratingové jej ochotně přijali. Druhé
generaci už byly poskytnuty zmíněné dlouhé budky,
které jsou o velikosti čtvercové základny přibližně
dvacet centimetrů. Vzhledem k aktivitě aratingů je vhodná budka z odolnějšího typu dřeva a voliéra kovové konstrukce. Výhodou panamského klimatu je celoroční chov v nezateplených voliérách.
V chladnějších částech světa je nutné zajistit poddruhu ocularis teplotu, která v zimě neklesne pod
patnáct až dvacet stupňů.
Je známé, že tito ptáci hnízdí ve volnosti v koloniích a byly zaznamenány i případy, kdy v jednom
hnízdě seděly dvě samice. V Del Istmo se u tohoto poddruhu chov ve skupině nepraktikuje a každý
pár má vlastní samostatnou voliéru.
Samice poddruhu ocularis snáší v Jacově chovu
tři až čtyři vejce, která zahřívá 24 dní. Na snůšce
pevně sedí od snesení třetího vejce. Mláďata vylétají z budky po 49 dnech a Jaco je vždy nechává několik týdnů a někdy i měsíců spolu s rodiči. Chovatel
dále uvádí: „Jde o velmi snadno odchovatelný poddruh a nikdy jsem neměl problém s tím, že by samice
nekrmila, nebo rozbila vejce. Máme velmi stabilní
chov, za což jsem rád a jsme také jediné chovatelské
zařízení na světě, které může odchovy legálně exportovat.“
Množství krmiva tvoří jedna malá hrst na pár. Aratingové jsou krmeni jednou denně
a kolem páté hodiny odpolední je krmivo z misek odstraněno. Lokální karibské klima
by totiž mohlo způsobit kvašení předložené směsi. Denní
krmivo v průběhu nehnízdní
sezóny je namíchané ze směsi
zrnin, ovoce a zeleniny (okurka,
mrkev, paprika, řapíkatý celer,
papája, mango, hroznové víno
atd.). V přípravně krmiva jsem
si všimla, že používají i koření,
jako je skořice nebo kurkuma.
Dle Jacových slov tyto zajímavé a neobvyklé komponenty
do směsi zrnin, ovoce a zeleniny tu a tam přidávají. Pravidelně je přimícháván vápník.
S výživovou motivací před
hnízdní sezónou se v Del Istmo
Conservation Center začíná
v měsíci listopadu, kdy jsou aratingům do výše uvedené směsi
přidávány ještě granule a také
větší množství kokosu. Poddruh ocularis je specifický tím,
že miluje pálivé chilli papričky,
kterými je směs obohacována
zejména v hnízdní sezóně. Výhodou je, že jsou podávané papričky absolutně čerstvé. Pěstují
se zde v okolí voliér, což vytváří příjemné prostředí i užitek.
Před hnízdní sezónou dostávají
aratingové probiotika a procento vápníku je zvýšeno.
Na závěr zmíním jeden stále opakovaný, ale důležitý fakt
– nutnost čistoty poddruhů.
V panamském Del Istmo Conservation Center se zaměřují
na správný a zodpovědný chov
po všech stránkách a nikdy se
tu nestane, že by byly v páru dva
různé poddruhy.
