Ara harlekýn je mezidruhovým křížencem. Vzniká ze spojení ara ararauny a ary zelenokřídlého.
Zdraví / nemoci
Jako ostatní arové i “harlequin” může trpět nějakým onemocněním, ať už jde o PDD, psitakózu, bakteriální, plísňové infekci, či přerůstání zobáku. Chovatel by měl vyhledat veterinárního lékaře specializovaného na ptáky ještě před pořízením papouška a tak mu zajistit v případě potřeby rychlé a kvalitní ošetření.
Popis a charakteristika
Mezidruhové křížení se dříve stávalo např. ve společných voliérách, kde se nezávisle zapárovali jedinci rozdílných druhů arů a dokázali pak i vyvést mláďata. Dnes, protože jsou různí druhoví hybridi barevně odlišní, a tak pro člověka i atraktivní, se někteří chovatelé vydali touto cestou a cíleně ve svém chovu taková mláďata produkují. Probíhá to především v USA, ale i u nás můžeme v chovech některé křížené ary najít.
Ara “harlequin” je hybrid F1 ary ararauny a ary zelenokřídlé. Název vystihuje jak jeho milou hravou povahu, tak i jeho neobvyklé zbarvení, které je variabilní. Záleží u něj na tom, v jakém rodičovském postavení jsou křížené druhy. Samci mají totiž dominantní geny. Pokud je otcem ara ararauna, bude mít “Harlequin” spíše červenooranžová prsa a břicho. Pokud je otec ara zelenokřídlý, bude mít prsa a břicho spíše světlejší oranžové odstíny.
Jsou to inteligentní papoušci, kteří si dokáži osvojit i 15 slov. Jejich povaha je velmi klidná a společenská. Nicméně správná socializace od raného mládí je velmi důležitá, neupřednostňují pak totiž např. pouze jednoho člena domácnosti, nebo pouze jedno pohlaví.
Jak chovat
Je potřeba počítat s tím, že pokud má být papoušek v dobré psychické kondici, je nutné se mu věnovat dostatek času. V případě kdy nemají dostatečnou mentální stimulaci a kontakt, snadno upadají do depresí, které mohou končit i sebepoškozováním a nevratnými psychickými problémy, které se s papouškem mohou táhnout celý život a ten může být opravdu dlouhý. Arové se mohou dožívat 50 i více let.
Nároky na prostor
Jako mazlíček je “harlequin” chovaný většinou v domácnostech a to ve velkých pevných klecích, nebo v pokojových voliérách. Hlavní by měla být funkčnost a odolnost. Velcí papoušci dokáží vyprodukovat mnoho odpadu a tak by budoucí chovatel měl myslet na to, aby bylo vše snadno omyvatelné. Vybavení v podobě přírodních bidel by mělo jít snadno obměnit (papoušci bidla lehce rozštípou, když mají dlouhou chvíli). Papoušek může mít v domácnosti i vyhrazené místo v podobě ptačího stromu, ale pokud je navolno, vždy potřebuje dohled, aby nedošlo ke zranění. Další možností je např. “letní bydlení” ve venkovní voliéře a řada chovatelů arů a dalších velkých papoušků se věnuje tzv. volnoletectví.
Potrava a krmení
Krmení by mělo být stejné jako u jiných arů. Krmná dávka rozdělené do dvou až tří dílů, které se podávají během dne (ráno – odpoledne – večer). Ráno se většinou podává směs druhů ovoce a zeleniny, odpoledne a večer pak směs různých semen a ořechů. Důležité jsou i čerstvé větve, které papouška zabaví a může si o ně obrušovat zobák. Jako zpestření pak mohou dostávat např. jedlé květy a jednou týdně vařené vejce, vaječnou míchanici, nebo sušený hmyz a luštěniny, aby měli dostatek bílkovin. Čistá voda a grit by měly být samozřejmost.