Tento druh obývá tropické pralesy na východním pobřeží Austrálie, zvláště často bývá ke spatření v některých částech Modrých hor (Blue Mountains) – pohoří asi 100 km západně od Sydney. Krajina Modrých hor je zapsána do seznamu světového dědictví UNESCO díky rozsáhlé, převážně zalesněné oblasti pískovcové náhorní plošiny. Vyskytují se zde vzácné druhy eukalyptů.

Anglicky: Australian King Parrot

Německy: Australische Königsittiche

Výskyt

Zatím se jedná o běžný druh (i když ne tak běžný jako například rozely). Stejně jako u ostatních papoušků se jeho stavy snižují v důsledku odlesňování a ničení životního prostředí. Zatím však změny nejsou natolik dramatické, aby byl důvod zařadit tento druh na Červenou listinu ohrožených živočichů, kterou zveřejňuje Mezinárodní unie na ochranu přírody a přírodních zdrojů (IUCN).

Rozlišení pohlaví

U dospělých ptáků je to velmi jednoduché – samec je převážně červený, křídla jsou tmavě zelená se světle zeleným pruhem na okraji, ocasní i křídelní letky tmavé, kostřec je tmavě modrofialový. Samice je zbarvena převážně zeleně, světle zelený pruh v křídle má také, zhruba od poloviny hrudi přes břicho až k ocasu má červené opeření, kostřec je světle modrý. Oční duhovka je jasně žlutá u dospělých obou pohlaví. Horní čelist zobáku je u samce světle červená, spodek zobáku černý, u samice je zobák celý černý.

Mladí ptáci jsou všichni zbarveni jako samice, ale mají tmavé oči a světlé, rohovinově zbarvené zobáky. Teprve ve třech letech jsou samečci kompletně vybarveni, v té době však ještě mohou mít sem tam nějaké zelené pírko v jinak červeném šatu. Přebarvování obyčejně začíná nejdříve po prvním roce života, obvykle ve dvou letech.

U mnou odchovávaných mláďat jsem vždy v rámci jednoho hnízda nalezla mezi mláďaty drobné rozdíly, také díky tomu, že jsem měla možnost mláďata pozorovat již od vylíhnutí. Vždy byly rozdíly ve zbarvení kostřce – u domnělých samečků byly tyto partie tmavě modré až fialové, zatímco u předpokládaných samic světle modré – stejně jako mají tyto části těla zbarvené dospělí ptáci. Zajímalo by mě, zda si tohoto detailu všimli i ostatní chovatelé, zvláště pak jestli měl někdo možnost tyto rozdíly pozorovat u většího počtu mláďat. Rozdíly ve tvaru hlavy a zobáku jsem neshledala, byť pomocí této metody lze poměrně jistě určovat pohlaví u příbuzných rozel.

Závěrem bych ráda doporučila všem začínajícím chovatelům tohoto druhu, aby při pořizování mladých ptáků nelitovali menší finanční částky a nechali u ptáků zjistit pohlaví metodou endoskopie či rozboru DNA. Budete mít jistotu a nebudete až tři roky čekat, zda máte opravdu pár, nebo (to nejčastěji) dva samce!

Hlasitost

Jedná se o velmi klidné až flegmatické ptáky a tomu odpovídá i hlasový projev – uslyšíte je jen málokdy. Obyčejně projevují nějakou aktivitu ráno a k večeru, když se šeří.

Pokud je něco vyruší nebo se leknou, ozývají se nepříjemným hrubým krákáním, to však trvá vždy jen chvíli. Častěji lze slyšet zvuk, který mně osobně připomíná skřípání špatně namazaného kolečka – tím papoušci doprovázejí například létání, námluvy nebo zkrátka jakékoliv pohybové aktivity či vzruchy. Je-li sameček vzrušený, ať už při spatření domnělého soka a konkurenta, nebo při předvádění se před samičkou, píská – jako na flétnu.

Náročnost

Ještě před několika lety se jednalo o papoušky pro zkušené chovatele, kteří si také dlouho drželi poměrně vysokou cenu. V posledních letech se však tento nádherný papoušek velmi rozšířil a domnívám se, že díky mnoha odchovaným generacím je již více přizpůsobený chovu v zajetí, a tím pádem i mnohem méně náročný. Troufám si říci, že i chovatelé se zatím jen minimálními zkušenostmi se tohoto krasavce nemusí obávat, pokud vyhoví jeho základním nárokům, co se týče zejména potravy a chovného zařízení.

Snášenlivost

Papoušci královští jsou velmi klidní ptáci, které jen tak něco nerozhází. Je-li voliéra dostatečně velká, je možné s nimi chovat i jiné ptáky. Sama mám vyzkoušený bezproblémový chov spolu s různými menšími australskými papoušky (Latam vlaštovčí, neofémy), také s kanáry a jinými pěnkavovitými ptáky, holoubky diamantovými nebo koroptvemi a křepelkami. V literatuře se často uvádí i jiné druhy papoušků – často rozely, papoušci nádherní, horští, alexandrini, červenokřídlí, kakariki. Já osobně bych se však bála chovu s podobně velkými papoušky, kteří by pro samečka králováka mohli představovat konkurenci. Naopak menších ptáků si královští nevšímají. Dokonce jsem si všimla, že moudře ustoupí, když se i ptáci menší než oni sami chovají drze, obtěžují je nebo se chtějí s nimi hašteřit – typickým příkladem bylo hejno latamů, které s nimi sdílelo voliéru. Latamové dokázali královské odehnat od misky s krmením a dokonce jim drze lezli do hnízdní budky a pomáhali jim krmit mláďata.

Vždy je však nutné brát ohled také na velikost chovného zařízení. Znám z doslechu příklad, kdy v malé, asi dvoumetrové voliérce sameček královského jednu neofému usmrtil a druhou vážně poranil.

Klimatické podmínky

Tito papoušci jsou již natolik přizpůsobeni našemu podnebí, že je lze bez obav chovat celoročně venku. Postačí pouze přístřešek, kam nefouká, neprší a nesněží.

Chovatelské zařízení

Papoušci královští jsou nádherní velcí ptáci, jejichž krása opravdu nejlépe vynikne ve velké voliéře. Řada chovatelů je již dnes chová v klasických třímetrových voliérách jako jiné australské papoušky a králováci se zde bez problémů rozmnožují, ale v takové voliéře ptáci nemají moc možnosti k pohybu a většinu dne prosedí na bidle.

Já osobně tyto ptáky mám ve voliéře 6 × 3 × 3 metry a rozhodně by mohla být i větší. Teprve ve větší voliéře můžeme opravdu pozorovat jejich přirozené chování a temperament. Když jsem si tyto krásné ptáky pořídila, překvapilo mě, jak výrazně jiní jsou oproti běžně chované austrálii typu rozely, neofémy, papoušci nádherní. Lze u nich pozorovat inteligenci a také hravost, která se obvykle přisuzuje až těm opravdu velkým druhům papoušků. Proto bych doporučila voliéru co možná největší a také s pestrým vybavením, aby měli tito ptáci stále nějakou činnost.

Krmení

Papoušek královský se v přírodě vyskytuje hlavně v pralesích – na rozdíl od jiných australských papoušků, kteří se vyskytují v suché buši, a proto se spokojí především se suchým zrním. Naopak v pralese se nachází hojnost různého ovoce a zelených výhonků, které králováci milují. Dokonce jsem četla, že papoušci rodu Alisterus představují jakýsi přechodný rod mezi zrnožravými australskými papoušky a lorii, kteří se živi výhradně nektarem, pylem a ovocem.

V každém případě králováci pestrou stravu milují a ochutnají doslova vše, co jim nabídneme, a to hned. V tomto ohledu překonali dokonce i velmi zvídavé a věčně hladové latamy.

Základem je samozřejmě kvalitní směs zrnin, která by rozhodně neměla být tvořena převážně slunečnicí, jak to někteří chovatelé praktikují. Základem jako u jiných australských papoušků je proso, lesknice, oves. Mně a mým ptákům vyhovují směsi Deli Nature, pro královské používám směs č. 68 (bez slunečnice) nebo č. 69, kde již slunečnice je. U směsi č. 68 se mi líbí velmi pestré složení menších druhů zrnin. Slunečnici pak přimíchávám podle potřeby, méně v létě, trochu více v zimě jako zdroj energie, nebo v době hnízdění.

Trochu diskutabilní může být podávání naklíčeného zrní. Vzhledem k tomu, že v horkém letním počasí se může rychle kazit a způsobovat zdravotní problémy, v posledních několika letech jsem ho přestala podávat. Přesto se to papoušků nijak negativně nedotklo, spolehlivě hnízdí a odchovávají mladé i na suchém zrní.

Samozřejmě důležité je v době odchovu podávat vaječnou směs. Stejně jako u klíčeného zrní nedoporučuji podávat tu domácí s vařeným vejcem, může se kazit. Já používám výhradně kupovanou smíchanou se strouhanou mrkví. Velmi dobrá je buď suchá směs Quiko, nebo vlhčená s medem od firmy Witte Molen, obojí mají ptáci velmi rádi. V době odchovu mladých ji nestačím do voliéry nosit, často misku doplňuji i 3× denně.

Jak už bylo řečeno, u královských je velmi důležitá hojnost ovoce i zeleniny. Ochutnají prakticky vše, co jim nabídneme. Vhodné je podávat ovoce sezonní, což trochu šetří naši peněženku, a ptáci mají v průběhu roku trochu změnu. V zimě je samozřejmě základ jablko a mrkev, mají rádi i zelené saláty, brokolici a různé tropické ovoce, hlavně pomeranč, banán, hrozny, granátové jablko nebo třeba sušené fíky. Fantazii se meze nekladou a králováci jistě alespoň ochutnají. Jen pozor na avokádo, pro ptáky je smrtelně jedovaté. Lepší je to v létě, tehdy je výběr opravdu široký a výhodu má ten, kdo má vlastní zahrádku – vhod přijde veškeré letní ovoce: broskve, meruňky, třešně, švestky, velmi milují melouny vodní i cukrové a samozřejmě veškeré bobuloviny: jahody, maliny, ostružiny, rybíz, rakytník… Na podzim nastávají pro ptáky hotové hody, tehdy totiž dozrávají různé divoce rostoucí plody: ve velkém lze krmit jeřabiny, hloh, šípky, bezinky. Velmi oblíbená jsou také různá semena z přírody, hlavně velké stvoly lebedy, pelyňku, šťovíku a vratiče poskytují ptákům dlouhé hodiny zábavy. Tyto velké rostliny lze snadno strčit do kyblíku s vodou, kde vydrží několik dní v čerstvém stavu.

Větší kusy ovoce, jako např. jablko, pomeranč, broskve, meloun, je lepší napichovat na větve – ptáci si sami ukusují, více se zabaví a méně ovocem plýtvají, než když dostanou směs nadrobno nakrájených kousků do misky.

Z klasického zeleného krmení lze jmenovat například ptačinec žabinec, pampelišku, salát, špenát, kokošku pastuší tobolku, jitrocel, ježatku kuří nohu a různé klasy travin. Zelené krmení je také ve velké oblibě. U mláďat v hnízdě je díky neopeřené a téměř průsvitné pokožce krásně vidět, jak mnoho zeleného krmiva je obsaženo v jejich volátkách.

Zapomenout nesmíme ani na různé větve k okusu. Králováci milují čerstvé pupeny, listy, květy i kůru. Pokud větve ve voliéře nechám déle, začas z nich sloupají dokonce i tu kůru. Dávám vše, co roste okolo našeho domu – nejčastěji vrbu, břízu, lípu, ovocné stromy, smrk, borovici, výhodou je dávat po Vánocích vysloužilý vánoční stromeček. Máte-li dostatečně velkou zahradu, je dobré v nějakém odlehlém koutě zasadit rychle rostoucí dřeviny, hlavně vrbu a lísku, pak máte zdroj čerstvých větví a bidélek stále po ruce. Velmi oblíbené jsou celé větve s plody – například jeřabiny, bezinky nebo třešně a špendlíky. Zdá se mi, že když si ptáci mohou plody sami otrhávat, chutnají jim více, než když je dostanou naservírované v misce.

Podle různých zdrojů v literatuře tito papoušci v přírodě konzumují také nektar a pyl z květů. S tím jsem ale u svých ptáků štěstí neměla, přestože byli chováni spolu s latamy, kteří denně dostávali kaši pro lorie. Králováci ji však nebrali. To bylo snad to jediné, co ani neochutnali 🙂

Samozřejmostí by měl být zdroj minerálů ve formě gritu, vaječných skořápek a sépiové kosti. Těmto papouškům však možná obvyklé zdroje nedostačují. Když můj chovný pár poprvé hnízdil, samička první vajíčko snesla bez skořápky, seděla na bidle načepýřená a bez zájmu. Teprve rychlý zásah veterináře – injekce vápníku do prsního svalu – samičku opět postavil na nohy a další vejce již snesla v pořádku a se skořápkou. Od té doby to nepodceňuji a celoročně přidávám vápníkový preparát do pitné vody, podobné potíže se již neopakovaly.

Hnízdění

Jako u všech papoušků, i zde platí, že základem úspěchu je sestavit dobrý chovný pár. Domnívám se, že to není až tak složité, pokud jsme trpěliví a začneme s mladými ptáky, nejlépe letos odchovanými. Doporučuji nechat u ptáků odborně zjistit pohlaví (endoskopie/DNA), pak už stačí jen čekat. Většina papoušků královských začne hnízdit až ve třech letech věku, kdy jsou již kompletně vybarveni. Samičky někdy snáší vajíčka již ve dvou letech (zvláště mají-li staršího samce), ale obyčejně taková snůška není oplozená nebo se nepodaří mladé odchovat.

Na hnízdní budku nejsou nároční – máme-li dobrý pár, který chce hnízdit, zahnízdí v čemkoliv, a když budku nemají, klidně i na zemi. Hnízdění na zemi ostatně pro tyto ptáky není až tak výjimečné – podle pozorování se to děje i ve volné přírodě, protože jsou to již poměrně velcí papoušci a ne vždy se jim podaří najít dostatečně velikou dutinu ve stromě. Můj chovný pár také jednou úspěšně vyvedl mladé na zemi, protože se jim nabídnutá budka zřejmě nelíbila a jednalo se o jejich první hnízdění. V takovém případě je ale vhodné, aby ptáci měli na zemi jisté soukromí – v mém případě pomohl vysloužilý vánoční stromek, pod kterým si vyhrabali důlek a snesli vejce.

Velikost a materiál na výrobu budky není tak podstatný, orientačně by měla mít základnu asi 40 × 40 cm, výšku 80–100 cm a vletový otvor o průměru 10 cm. Vzhledem k velikosti budky je vhodné dovnitř umístit nějaký žebříček, po kterém ptáci budou vylézat – stačí pruh pletiva nebo členitá větvička. Jako materiál poslouží obyčejná prkna nebo např. OSB desky. Kmenová budka je sice hezká, ale v tomto případě zbytečná, navíc se s ní špatně manipuluje a dá se špatně čistit.

Stejně jako u jiných australanů bychom měli ptáky na hnízdění připravit a správně krmit. Přes zimu méně pestře a zhruba v únoru potravu výrazně obohatit o ovoce, zeleninu a začít podávat bílkovinná krmiva (vaječnou směs) a klíčené zrní, abychom ptáky vybudili k toku a páření.

Králováci hnízdí poměrně pozdě, obvykle v květnu až červnu, zvláště je-li to jejich první hnízdění. Tok je podobný jako u jiných australanů – sameček hlasitě píská, bouchá zobákem do bidla, prudce se mu smršťují zorničky, roztahuje křídla a ocas a mává jimi ze strany na stranu. Při prvním hnízdění mého páru mě velmi zarazila jedna věc – předtím než samička snese vejce, sameček ji velmi intenzivně prohání po voliéře, seká po ní zobákem a celkově se k ní chová velice nehezky. To trvá dost dlouho, třeba měsíc až dva, až se může zdát, že spolu pár neharmonizuje a bude třeba jednoho z partnerů vyměnit. A ve chvíli, kdy už nám téměř dochází se samcem trpělivost, dojde k dramatické změně a ptáci se konečně začnou krmit a pářit. Pak už je vše v nejlepším pořádku. Ostatně zajímavé je, že s pářením ptáci nedělají žádné velké tajnosti a často ho lze sledovat několikrát v průběhu celého dne.

Hnízdění probíhá podobně jako u jiných australských papoušků. Samička snáší nejčastěji 4–6 vajíček (při první snůšce méně), na kterých sama sedí asi 21 dní. Pouze jednou až dvakrát za den se chodí vyprázdnit, samec ji na hnízdě krmí. Jakmile se vylíhnou mláďata, prvních asi 10 dní je samička neopouští a krmí je výhradně ona, samec pouze předává potravu samičce. Později se již samice v budce nezdržuje trvale a mladé pak už krmí oba rodiče. Kroužkujeme poměrně pozdě kroužkem 7,5 mm, asi ve 14 dnech – mladým rostou nožky pomaleji, než jsme zvyklí u menších papoušků. Kroužkování i kontroly hnízda snáší tito papoušci dobře, samice obvykle ani neuletí, když otevřeme budku, a pokud ano, tak se ihned zase vrací zpátky. S opuštěním hnízda mladí ptáci nespěchají a opouští je, až když jsou opravdu vyvinutí, a dokonce i ocasní pera jsou z větší části dorostlá – obvykle asi v 6 týdnech věku. Po vylétnutí nejsou tak přehnaně lekaví, jako známe např. u rozel a neofém. Naopak rozvážně sedí na větvi a vše zvědavě pozorují svýma velkýma černýma očima. V té době je samice přestává krmit a zbytek péče je víceméně na samečkovi. Mláďata velmi brzy začínají ochutnávat pevnou stravu, přesto ještě nejméně měsíc potřebují dokrmovat rodiči. Nutno poznamenat, že mláďata často zneužívají situace, a byla jsem svědkem toho, že i půlroční mláďata po samci žebrala a chtěla krmit – tehdy už to ale jen zkouší a většinou jim není vyhověno.

Po odchovu mladých staří ptáci začínají pelichat a ztrácí zájem o další hnízdění. Mladé ptáky můžeme proto ponechat s rodiči až do dalšího roku, dokud nenastane další chovná sezona, nepronásledují je.

Denní činnost

Papoušci královští jsou velmi příjemní obyvatelé voliér. Nejsou vysloveně energičtí a neposední jako třeba andulky, na druhou stranu také nemají tendenci celý den jen prosedět na bidle. Jejich aktivita je přímo úměrná tomu, kolik jim dáme prostoru a nových podnětů k prozkoumání a zábavě. Pokud je budeme stále něčím zaměstnávat, budou aktivní. Naopak musí-li trávit život jen ve vybetonované voliéře s dvěma bidly na opačných koncích, pravděpodobně prosedí celé dny bez hnutí na bidle.

Nejvděčnější zábavou jsou určitě větve na okus, nejlépe i s květy či plody. Králováci docela rádi svůj zobák používají, a když dlouhodobě nedostávají větve k okusu, mohou se z nudy pustit i do dřevěných částí voliéry. Hodně času také tráví na zemi, kde s oblibou hledají potravu. Milují různé zelené krmivo, květy, semena a klasy trav, které jen tak rozhodíme po zemi a papoušci pak dlouhé hodiny tráví jejich obíráním.

Nikdy jsem tyto ptáky neviděla se koupat, zato milují sprchování – ať už v dešti, nebo když na ně pustíme sprchu z hadice. Tehdy se pověsí na strop voliéry, často i hlavou dolů, roztáhnou křídla a ocas a načepýří peří, aby voda zatékala pod ně. Po skončení sprchování ještě nadšeně prolézají mokrými větvemi a listy.

Jsou to ptáci klidní a „rozumní“. Dokonce i ve voliéře je možné je trochu ochočit, a to i tak, že berou potravu z ruky.

Mutace

V posledních letech došlo k hojnému rozšíření těchto ptáků mezi chovateli a poněkud o ně opadl zájem. Zároveň se však objevila řada mutací, které jim do budoucna zajistí zájem a oblibu.

Nejčastěji se chová mutace žlutá (správně dilute), existuje také modrá, pravděpodobně spíše parblue (česky – modrý pastel). Pravidelně se objevují ptáci strakatí a v ČR máme také ptáky oranžové. Existují i lutino, skořicoví, šedozelení, melanističtí (jejich peří je téměř černé).

Věk

Papoušci královští jsou dlouhověcí ptáci. Při dobré péči se dožívají 25–30 let a jsou známé případy, kdy více než dvacetiletí ptáci odchovávali mladé.

Cena

Jak už bylo řečeno, v posledních letech se králováci velmi rozšířili a s tím souvisí také snížení ceny, za kterou je lze pořídit. V současné době se mláďata nechají sehnat již od 1 500–2 000 Kč, dospělí ptáci okolo 3 000 Kč – pochopitelně mluvíme výhradně o přírodně zbarvených ptácích. Ceny mutací jsou mnohonásobně vyšší.

Zdravotní potíže

Mohou trpět na škrkavky a jiné cizopasníky vzhledem k tomu, že většinu času tráví na zemi. Jinak jsou to velmi odolní ptáci a nemají žádné typické choroby, kterými by mohli trpět.